12.10. Sukova síň, 18h, koncert "pro turisty"
Tyto koncerty, které pořádá Česká filharmonie mají poměrně velký význam pro soubory, které se na takových akcích etablují, Během měsíce se jich na tomto pódiu vystřídá několik, většinou s takovým programem, který přitáhne pozornost nejširších mas a prakticky je přivede do Rudolfina. Takže vlastně všichni si tak trochu přijdou na své. Muzikanti k troše peněz navrch, jako i k dobré komorní průpravě, posluchači k pěkné muzice a filharmonie jako taková mj. k uznání, co všechno dělá pro publicitu svou i hudby jako takové, včetně zviditelnění členů orchestru.
Těchto koncertů jsme od začátku, kdy projekt vznikl odehráli alespoň desítku a vždy s velmi kladným ohlasem. Nejinak to bylo i tentokrát, i když jsme po Japonsku přípravu nepřeháněli. Obsazená polovina sálu je vlastně na poměry reklamy dobrý úspěch.
19.11. Staroměstská radnice, Brožíkův sál. 18h, vystoupení pro British council
Tady jsme asi nikdo ještě nejen nehrál, ale ani nebyl. Koncerty se zde (co víme) nepořádají, sál je určený především pro jiné účely. Byli jsme požádáni, zda bychom nemohli "ozdobit" dvěma kousky přednášku ke 100. výročí založení České republiky, což jsme rádi přijali.
Brožíkova síň patří mezi nejvýznamnější prostory Staroměstské radnice. Je vysoká téměř dvě patra a do současné podoby byla upravena v roce 1910 architektem Josefem Chocholem. Už od počátku dvacátého století, kdy byla přestavěna ze středověké síně. slouží k různým slavnostním a reprezentativním akcím. Jeden čas sloužila jako zasedací sál pražského zastupitelstva. Dominantami jsou hlavně dva obrazy o rozloze 40m čtverečních slavného českého malíře Václava Brožíka. Na prvním je Jan Hus před Kostnickým koncilem a druhý ukazuje volbu krále Jiřího z Poděbrad. Zajímavé stropní osvětlení bohužel nedává moc světla, navíc bílého, takže přítomní hosté jsou všichni trochu pobledlí a my vidíme do not trochu hůř.
Na začátek jsme přednesli Meditaci na svatováclavský chorál Josefa Suka a na závěr pořadu čtvrtou větu z "Amerického" kvartetu Antonína Dvořáka.
Comments